Pokud se aspoň trochu zajímáte o dění okolo Internetu, určitě jste zaregistrovali nedávný vznik nové politické strany, nesoucí název Česká pirátská strana.
S nápadem založit českou alternativu ke švédské Pirate Party přišel brněnský programátor Jiří Kadeřávek. Situaci sleduji od spuštění jejich webu a je neuvěřitelné, jak rychle se tato nová strana dokázala dostat do podvědomí lidí. Tím “urychlovačem” je samozřejmě (jak jinak?) Internet. Za necelé dva dny shromáždili ve své e-petici potřebných 1000 hlasů občanů ČR. Nejzajímavější na tom všem je, že strana vznikla pouze na základě Internetu. Jak říká pan Kadeřávek v rozhovoru na živě.cz, členové přípravného výboru se nikdy osobně nesetkali.
A k názvu strany? Slovo pirátská může v lidech evokovat pocit internetového pirátsví, porušování autorských práv a tak dále, ale sám její zakladatel tuto domněnku vyvrací. Cílem strany je naopak zachovat Internet jako volnou, otevřenou platformu a zabránit přetvoření Internetu v uzavřené masmédium. Název strany je tedy mírně zavádějící a diskutovalo se i o jeho změně, ale na druhou stranu je název správně útočný a lehce zapamatovatelný.
Česká pirátská strana se s největší pravděpodobností zúčastní předčasných parlamentních voleb, takže pokud jste zhnuseni současnou politickou situací a “velkými” stranami, můžete zkusit popřemýšlet o dání svého hlasu nové, menší, ale za to zdravým rozumem uvažující straně.
Tak jsem minul týden oslavil narozeniny. Sedmnácté. Dopadlo to, jak jsem očekával. Bylo hnusně, takže to řešil soukromý dýmec a čaj doma. Den předtím se stejně pilo a nechtěl jsem dopadnout, jako na šestnáctiny. Cítím se ale pořád stejně, žádné velké změny se nekonají.
Možná pár menších věcí by se našlo. Mám už v kapse lístek na letošní Coloursy, na které už se fakt těším. Tak za 96 dní teda… jupí
Dneska bylo konečně dost teplo, díky za navození letní nálady a do prázdniny necelé tři měsíce, takže fajn.
Vůbec se mi takhle na večer nechce psát, takže dobrou…
Edit 5.4. ráno:
Obamamův plán pro svět bez jaderných zbraní si dneska prý poslechne celý svět přímo z Prahy. *THUMBS UP* Tak to se jdu kouknout.
Občas se něco nepovede tak, jak má. Kvůli toho asi taky vznikl zatím poměrně málo známý failblog. A že je spektrum záběru opravdu velké netřeba dokazovat.
Nechal jsem se proto failblogem trochu inspirovat a fail #1 je na světě. Přiznávám, je to slabší kousek. Možná by se měl jmenovat #0. Kdyby jste se s nějakým failem osobně potkali, klidně ho pošlete, rád ho vystavím
Pololetní vysvědčení máme v kapse a lidi se teďkom opíjejí. Já už jsem jako obvykle doma a potřebuju rozebrat pár důležitých věcí do lednového příspěvku.
Věc č. 1: Autobus je životažrout jako prase. Dobře. Dejme tomu že cesta do školy je půl hodiny. To je hodina v autobuse denně. Pět hodin týdně, takže dvacet hodin za měsíc. Po odečtení různých prázdnin tak 9 měsíců, to je 180 hodin. Čtyři roky školy, 720 hodin. To je přesně třicet dní. Měsíc…
Věc č.2: Frusciante vydal 20.1. album The Empyrean. Je to velký kousek umění do té jeho skládanky. Takže kdo chce, tahejte.
Věc č.3: Vím, že sport nebo jakákoliv jiná činnost spojená s pohybem ke mě moc nesedí, ale k tomuhle jsem se opravdu dlouho vnitřně přemlouval. Nakonec se ukázalo, že na padák je spoleh a že kdybych na to nešel, tak bych fakt přišel o skvělý výhled.
Věc č.4: Říkal jsem si, že to bude mít aspoň 200 slov. Jsem na stopadesátce a už píšu blbosti, abych nějak nabral náskok. Když už jsme u toho. Náskok je super věc. Třeba při závodech nebo tak. No jo, zase ten pohyb. Dvě sta! Úkol splněn.
A to by nebylo ono, kdybych se aspoň na Silvestra neodhodlal a nenapsal něco jako tohle.
Rok 2008 nám přinesl hodně skvělých věcí od propadu dolaru, až po propad libry. No jo krize určitě není nic příjemného…
S kapelou jsme nahráli jakési demo. Jsme rádi, protože to byla zajímavá zkušenost. Pár ukázek se válí na bandzonu. Taky bylo tuším, že devět koncertů + jedna soukromá akce. Ať už se nám povedly víc nebo míň, jsme šťastní, že jsme se jakoby dali do pohybu.
Když už je ten Silvestr, mám tady jedno malé/velké překvapení a to je od slečny Barevné a Anonymní. Tak se na to teda podívejme, záchvaty kreativity bývají občas k nevydržení…
Kopec šišek Rozsvícený stromeček, čaj, domeček postaven z barevných koleček. A ty ho piješ a přitom si hlasitě zpíváš, ne ty nezpíváš, ty přímo řveš, jak tu svobodu miluješ. Konečky prstů ohmatáváš, nohy jak v bavlnce, obalené v jahodové ponožce. Ohmatáváš celý širý svět, kolem všech točíš se. Výhledově jinde 365 dní v roce. Život bez hranic máš, trochu mimo realitu přebýváš. Bubliny do nebe posíláš, přes nebeskou poštu. Šeptáš: “Tak jak se tam máš?”. Světelnou opovědí stojí tam: “Sladce, přesladce, tak nějak. Knihu zavíráš, příběh šišek začíná. Kopec šišek utvořený, melodii obarvený.
Tak to bychom měli. S délkou textu to dnes nebudeme přehánět, protože jedno stručné video řekne víc než tisíc slov.
To by mohlo být myslím všechno, tak už nezbývá než popřát všechno fajn do nového roku.
A až vám u někoho doma dojde toaletní papír, než začnete hledat nějaké alternativní řešení, zkuste se podívat za sebe… občas bývá tam.
Klasického hledače min od Microsoftu (v základní výbavě Windows XP) zná každý. Ale co když mu vezmeme celý vzhled, přidáme hlasové instrukce a zapojíme svoji představivost?
Tak vznikne hra GMA Mine Buster. Původně smýšlena pro nevidomé, ale kouřit z hlavy se může i nám, se zdravým zrakem. Máme totiž stejné podmínky. Nic nevidíme.
Po instalaci si můžeme prohlídnout readme file, ve kterém je podrobně popsáno ovládání. Po mapě se pohybujeme klasicky šipkama. Enterem odkryjeme místo, na kterém zrovna stojíme a mezerníkem označíme podezřelé místo. Zatímco nás srozumitelný hlas v angličtině informuje o počtu min v okolí a odkrytých políčkách, nám se v hlavě pomalu, ale jistě kreslí mapa aktuální úrovně.
Však si to vyzkoušejte sami. Nejjednodušší úroveň – 8×8 políček, 10 min jsem projel jenom jednou. Za 17 minut. Na Intermediate se neodvážím.
Program je bohužel dostupný pouze pro Windows, takže pod jiným systémem si ho nejspíš nezahrajete.
